První uzdravení (ranění či nemocní) vojáci se na frontu vraceli s říjnovými pochodovými formacemi. Jejich počet se rychle zvyšoval, a už v prosinci 1914 dosáhl (aspoň teoreticky) třetiny mužstva každé pochodové formace (a většiny důstojníků), přičemž tento podíl se v průběhu války dále zvyšoval až dosáhl dvou třetin¹⁾:

• (19 % celkem a 24 % u pěchoty v roce 1914)
• 33 % celkem a 36 % u pěchoty v roce 1915
• 38 % celkem a 47 % u pěchoty v roce 1916
• 69 % celkem a 55 % u pěchoty v roce 1917
• 82 % celkem a 68 % u pěchoty v roce 1918 (do června; další čísla nejsou k dispozici).

Nejvyšší rakouské velení začalo toto číslo pravděpodobně sledovat okolo přelomu roku 1914/1915, kdy zároveň řešilo nedostatek mužů pro potřebné pochodové formace a potřebovalo si ujasnit, jak velkou část z nich lze pokrýt z rekonvalescentů. Ke konci roku 1914 proto zjišťovalo počet navrátilců u každé zeměbranecké jednotky²⁾ a ke konci ledna 1915 pak u každé jednotky společné armády³⁾. Výsledná čísla jsou:
Ke konci roku 1914 se do pole vrátilo celkem 957 důstojníků a 17 009 mužů Landwehru - z toho 875 + 16 545 od pěchoty, 39 + 197 od jezdectva a 43 + 267 od dělostřelectva.
Ke konci ledna 1915 se do pole vrátilo celkem 5 498 důstojníků a 126 922 mužů společného vojska - z toho 5 420 + 111 209 od pěchoty, 382 + 3 664 od jezdectva a 503 + 5 927 od dělostřelectva (zbytek připadá na ostatní druhy vojska), což představovalo cca 12 % celkových ztrát a 25 % raněných. Z toho na období do konce roku 1914 připadá 4 209 důstojníků a 85 623 mužů.

Dokumenty AOK obsahují údaje pro všechny jednotlivé pluky. U zeměbrany počty navrátilců k jednotlivým pěším plukům (do konce roku 1914) poměrně hodně lítají a většinou se pohybují mezi 200 a 500 (s dalšími extrémy na obě strany)⁴⁾. U společné armády se počty navrátilců k jednotlivým pěším plukům (do konce ledna 1915) pohybují většinou mezi 600 a 1 200 (ovšem také s dalšími extrémy na obě strany), u FJB mezi 200 a 400.⁵⁾