První uzdravení (ranění či nemocní) vojáci se na frontu vraceli s říjnovými pochodovými formacemi. Jejich počet se rychle zvyšoval, a už v prosinci 1914 dosáhl (aspoň teoreticky) třetiny mužstva každé pochodové formace (a většiny důstojníků), což je podíl, který pak zhruba platil po celý zbytek války.

Nejvyšší rakouské velení začalo toto číslo pravděpodobně sledovat okolo přelomu roku 1914/1915, kdy zároveň řešilo nedostatek mužů pro potřebné pochodové formace a potřebovalo si ujasnit, jak velkou část z nich lze pokrýt z rekonvalescentů. Ke konci roku 1914 proto zjišťovalo počet navrátilců u každé zeměbranecké jednotky¹⁾ a ke konci ledna 1915 pak u každé jednotky společné armády²⁾. Výsledná čísla jsou:
Ke konci roku 1914 se do pole vrátilo celkem 957 důstojníků a 17 009 mužů Landwehru - z toho 875 + 16 545 od pěchoty, 39 + 197 od jezdectva a 43 + 267 od dělostřelectva.
Ke konci ledna 1915 se do pole vrátilo celkem 5 498 důstojníků a 126 922 mužů společného vojska - z toho 5 420 + 111 209 od pěchoty, 382 + 3 664 od jezdectva a 503 + 5 927 od dělostřelectva (zbytek připadá na ostatní druhy vojska), což představovalo cca 12 % celkových ztrát a 25 % raněných. Z toho na období do konce roku 1914 připadá 4 209 důstojníků a 85 623 mužů.

Dokumenty AOK obsahují údaje pro všechny jednotlivé pluky. U zeměbrany počty navrátilců k jednotlivým pěším plukům (do konce roku 1914) poměrně hodně lítají a většinou se pohybují mezi 200 a 500 (s dalšími extrémy na obě strany)³⁾. U společné armády se počty navrátilců k jednotlivým pěším plukům (do konce ledna 1915) pohybují většinou mezi 600 a 1 1200, ovšem také s dalšími extrémy na obě strany.⁴⁾