První uzdravení (ranění či nemocní) vojáci se na frontu vraceli s říjnovými pochodovými formacemi. Jejich počet se postupně zvyšoval, až (snad na jaře 1915) dosáhl poloviny důstojníků a třetiny mužstva každé pochodové formace, což je podíl, který pak zhruba platil po celý zbytek války.

Nejvyšší rakouské velení začalo toto číslo pravděpodobně sledovat okolo přelomu roku 1914/1915, kdy zároveň řešilo nedostatek mužů pro potřebné pochodové formace a potřebovalo si ujasnit, jak velkou část z nich lze pokrýt z rekonvalescentů. Ke konci roku 1914 proto zjišťovalo počet navrátilců u každé zeměbranecké jednotky¹⁾ a ke konci ledna 1915 pak u každé jednotky společné armády²⁾. Výsledná čísla jsou:
Ke konci roku 1914 se do pole vrátilo celkem 957 důstojníků a 17 009 mužů Landwehru - z toho 875 + 16 545 od pěchoty, 39 + 197 od jezdectva a 43 + 267 od dělostřelectva.
Ke konci ledna 1915 se do pole vrátilo celkem 5 498 důstojníků a 126 922 mužů společného vojska - z toho 5 420 + 111 209 od pěchoty, 382 + 3 664 od jezdectva a 503 + 5 927 od dělostřelectva (zbytek připadá na ostatní druhy vojska), což představovalo cca 12 % celkových ztrát a 25 % raněných. Z toho na období do konce roku 1914 připadá 4 209 důstojníků a 85 623 mužů.