Josef Jelínek

Josef Jelínek se narodil roku 1896 ve vsi Koblasko u Kácova a před válkou žil v Praze. Na jaře 1915 byl odveden a zařazen k pracovnímu oddílu, s nímž od léta 1915 až do jara 1917 sloužil na italské frontě na horní Soči. Pak byl přeřazen k pěšímu pluku a od srpna 1917 téměř do konce války s ním zažil nasazení na rumunské frontě. Na počátku listopadu se pak ještě společně se svým plukem dostal do Srbska, kde zažil vzpouru maďarských a českých vojáků na konci války. Originál deníku dnes bohužel není k dispozici, zde je jeho doslovný přepis: přepis deníku Josefa Jelínka.

Ironií osudu je, že byl původně doktorem označen za souchotináře a dávali mu šanci jen na pár let života; nicméně boj v horách jej částečně vyléčil. Po válce se usadil ve Vlašimi, kde se stal hlavním mistrem v Baťově továrně. Byl velmi technicky zručný a patentoval spoustu vylepšení a drobných vynálezů do výroby. Připisuje se mu třeba i vynález tzv. druků - cvočků, které se zapínají do sebe - nebo automatické rýsovací šablony na výrobu bot. Měl celkem 4 děti, z nichž nejstarší zemřelo ve velmi útlém věku, rovněž i žena. Děti pak dlouhou dobu vychovával sám, než si po druhé světové válce našel novou ženu. Do roku 1948 se velmi zmohl, ale po roce 1948 již jen tak přežíval. O válce nikdy nemluvil. Ve Vlašimi byl poměrně vážený a ctěný a lidé na něj vzpomínali jen v dobrém jako na velmi poctivého člověka. Zemřel v roce 1972 na plicní problémy, kterým se díky světové válce na tolik let vyhnul.

Deník Josefa Jelínka přepsal a ke zveřejnění poskytl jeho vnuk, pan Vladimír Jelínek. Děkujeme!