V okamžiku mobilizace v létě 1914 byl v prezenční službě ročník 1890 (sloužili od podzimu 1911 a byli krátce před očekávaným odchodem do civilu), ročník 1891 (sloužili od podzimu 1912) a ročník 1892 (sloužili od podzimu 1913). Tito muži tvořili mírový stav armády.
Krom nich byli okamžikem mobilizace povoláni všichni záložníci, tedy muži ročníků 1882-18891), kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži ročníků 1877-18812), kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1904) ve svých 34 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek; v pásmu armádních sborů sousedících s Ruskem, Rumunskem, Srbskem a Itálií byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy3), tedy ročníky 1872-1876 (na našem území se o týkalo oblasti I. armádního sboru). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole.
Povoláni byli také náhradní záložníci ročníků 1882-18924) (čili muži, kteří byli sice při odvodech svých ročníků uznáni za schopné vojenské služby, ale nebyli povoláni k prezenční službě a namísto ní prošli jen zkráceným 8-týdenním výcvikem). Jejich většina zůstala v kasárnách a po odchodu jednotek do pole začal jejich válečný výcvik, aby mohli nahrazovat ztráty utrpěné jednotkami v poli; někteří z nich však zřejmě odešli na frontu hned s plukem, a každopádně byli ve větším počtu zařazováni už do II. pochodových praporů v září.
Navíc byli v příhraničních oblastech okamžitě 5), ve zbytku země 25.-26. srpna předčasně povoláni muži ročníku 18936), kteří měli na vojnu nastoupit na podzim 1914; po několikatýdenním výcviku odcházeli na frontu v listopadu 19147).
Na začátku září 1914 (v Uhersku 25.-28.8.) byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy 8), tedy ročníky 1872-1875 i z území ostatních sborových okrsků (jejich povolání vyhlášeno 20.8.9) ).
Ve výsledku se tedy mobilizace týkala všech vycvičených mužů ročníků 1872-1893, kterých narukovalo cca 2,9 milionů (včetně 66 000 příslušníků pracovních oddílů a 54 000 důstojníků mimo službu), aby společně s 450 000 muži v aktivní službě (včetně 36 000 důstojníků) vytvořili zmobilizovanou rakousko-uherskou armádu čítající 3 350 000 mužů.
V druhé polovině září byly nařízeny 10) a v říjnu proběhly předčasné odvody, které se týkaly mužů ročníku 1894 (tedy těch, kteří by v míru šli k odvodům na jaře 1915 a prezenční službu by nastoupili v říjnu 1915) a také mužů ročníků 1893 a 1892, kteří při pravidelném odvodu na jaře 1914 dostali odklad (zurückzustellen, dobově česky “odstaviti”) - nebyli tedy odvedeni, ale ani prohlášeni za neschopné služby.11) Hned na konci října 1914 (26.) byli odvedení také povoláni ke službě ve zbrani; ročník 1894 na frontu odcházel v lednu 191512).
Odvody dalších mužů pak probíhaly po celou válku – další vojáci byli získáváni opakovanými odvody, k nimž se dostavovali už jednou za služby neschopné prohlášení branci, kteří byli díky sníženým nárokům a přísnějšímu posuzování důvodů neschopnosti zčásti “uschopňováni”.
První z nich byly oznámeny 22.10. na druhou polovinu listopadu (15.11.–2.12.), jednalo se o přehlídku osob ročníků 1878–1890 domobraneckou službou povinných (tedy od prvního roku záložníků až po I. výzvu domobrany včetně), kteří byli při prohlídce před rokem 1914 uznáni za nezpůsobilé nebo superarbitrováni 13). Takových mužů se dostavilo přes 1 750 00014), za schopné bylo prohlášeno a na konci ledna 1915 povoláno 619 000 z nich15).
Opakované odvody pak probíhaly po celou dobu války ještě mnohokrát (viz přehled všech odvodů za války).
Na konci května 1915 byla povinná vojenská služba rozšířena o 7 let na horní hranici (tedy do 50 let věku) a o 1 rok na spodní (tedy od 18 let věku).
Nejstarší domobranci ročníku ročníku 1865 byly odvedeni poprvé na konci července 1915, od léta byli postupně povoláváni do vojska. Tito 43-50letí muži byli však odváděni jen zčásti a na přelomu let 1915 a 1916 bylo rozhodnuto, že budou nahrazovat mladší ročníky v týlové službě, aby tyto mohly být zařazeny do bojových jednotek; do května 1916 tímto způsobem nahrazeno přes 300 000 mužů, později ještě dalších 70 000.16)
Nejmladší povinní - tedy 18letí - byli odvedeni v roce 1915 v červnu/červenci, povoláni však až v říjnu (na frontu se první z nich dostali v lednu 1916 s XVIII. pochodovými formacemi). V roce 1916 byli 18letí odvedeni už v dubnu/květnu a povoláni hned v květnu, na frontu se tak první z nich mohli dostat už na konci léta. V roce 1917 se odvody 18letých konaly v únoru a povoláni byli v březnu, na frontu se tak mohli dostat opět už v létě. V roce 1918 pak odvody 18letých proběhly hned v lednu a povolání v únoru.
Na druhou stranu, v roce 1915 dosáhl počet mužů vojenské služby jinak schopných, ale zproštěných z hospodářských důvodů, počtu 950 000, a 25 000 z dříve povolaných bylo z těchže důvodů ze služby propuštěno. V době setí a sklizně bylo na dovolenou v roce 1915 posláno celkem 718 000 mužů a 62 000 bylo posláno přímo na práce v zemědělství.17)
Na počátku roku 1916 (po odchodu XVIII. pochodových praporů) bylo v zázemí k dispozici pouze 75 000 náhradníků. Zhruba 600 000 dalších mužů bylo však již odvedeno a čekalo na povolání. Znamenalo to, že armáda má dostatek lidských rezerv na udržování svých početních stavů pouze do podzimu 1916. Začalo se uvažovat o povolání 17letých mužů a rozšíření horní hranice vojenské povinnosti na 55 let.18) Vzhledem k vývoji války ale nakonec nebylo takového opatření třeba a po zbytek války si rakousko-uherská armáda, jejíž celkový početní stav se od roku 1917 začal snižovat, už vystačila s odváděním nově dorůstajících ročníků a opakovaným “prosíváním” všech mužů do 50 let věku.
V zimě 1917/1918 bylo odvedeno 70 % mužů schopných služby, zatímco zbytek pracoval ve válečném průmyslu.
Za celou dobu trvání války zmobilizovalo Rakousko-Uhersko asi 7 500 000 mužů, tedy zhruba 60% mužského obyvatelstva mezi 18 a 53 lety věku.19)