Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- celkovy_prehled_udalosti [2024/10/11 11:00] – signumbelli1914
+++ celkovy_prehled_udalosti [2025/01/14 22:02] (current) – [Okupace Ukrajiny (březen 1918 - listopad 1918)] signumbelli1914
@@ Line 94: / Line 94: @@
 Zatímco bulharská 1. armáda na severu nedosáhla zpočátku žádného úspěchu, bulharská 2. armáda na jihu postoupila do Makedonie a velice rychle odřízla spojení se Soluní, kde se v této době vyloďovaly každým dnem další a další jednotky Dohody, představující jedinou naději na záchranu Srbska. To donutilo srbské velení odeslat do Makedonie posily ze severní fronty. Na té zároveň německé a rakousko-uherské síly zahájily 18.10. koordinovanou všeobecnou ofenzivu směřující do nitra země. Německá 11. armáda na hlavním směru postupovala po obou březích Moravy a tlačila srbské jednotky dále na jih, rakousko-uherská 3. armáda postupovala pomaleji a kryla, byť chvílemi nepříliš účinně, její pravé křídlo. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet013.jpg|příloha 13]])
-Po 20.10. se podařilo konečně i rakouským domobraneckým jednotkám v Bosně překročit Drinu (jejich pomocný úder byl plánován od počátku ofenzivy, ale všechny pokusy o něj byly dosud srbskými jednotkami úspěšně odraženy) a jednotky srbské 1. armády se začaly stahovat ze severovýchodu země. Vzhledem k nepříznivému vývoji na severní frontě (na Dunaji) i na jižní frontě (v Makedonii) srbské velení 22.10. vydává rozkaz k všeobecnému ústupu 1. a 3. armády na linii na úrovni Kragujevace a odpovídajícímu stažení Užické skupiny. Jeho záměrem je koncentrovat své síly na kratším obranném perimetru kolem centra země (Niš, kde od počátku války sídlí srbská vláda) a jeho obranou získat dostatek času na to, aby se francouzské a britské jednotky shromáždily v Soluni a mohly Srbsku přijít na pomoc. Ty však mezitím mají za úkol pouze zabránit bulharským silám v odříznutí spojení Soluň--Niš a zapojují se jen ve velmi omezen míře do bojů s bulharskými jednotkami na jihu Makedonie.
+Po 20.10. se podařilo konečně i rakouským domobraneckým jednotkám v Bosně překročit Drinu (jejich pomocný úder byl plánován od počátku ofenzivy, ale všechny pokusy o něj byly dosud srbskými jednotkami úspěšně odraženy) a jednotky srbské 1. armády se začaly stahovat ze severozápadu země. Vzhledem k nepříznivému vývoji na severní frontě (na Dunaji) i na jižní frontě (v Makedonii) srbské velení 22.10. vydává rozkaz k všeobecnému ústupu 1. a 3. armády na linii na úrovni Kragujevace a odpovídajícímu stažení Užické skupiny. Jeho záměrem je koncentrovat své síly na kratším obranném perimetru kolem centra země (Niš, kde od počátku války sídlí srbská vláda) a jeho obranou získat dostatek času na to, aby se francouzské a britské jednotky shromáždily v Soluni a mohly Srbsku přijít na pomoc. Ty však mezitím mají za úkol pouze zabránit bulharským silám v odříznutí spojení Soluň--Niš a zapojují se jen ve velmi omezen míře do bojů s bulharskými jednotkami na jihu Makedonie.
 Zatímco německá 11. armáda systematicky postupovala za srbskými jednotkami stahujícími se na jih údolím Moravy, rakouská 3. armáda bojovala s velkými logistickými potížemi a postup jejího pravého křídla, které mělo za úkol pokud možno obklíčit srbské síly stahující se ke Kragujevaci, byl nedostatečně rychlý. Bulharská 1. armáda rovněž nebyla zatím schopna zlomit odpor srbské 2. armády na východní hranici země, a tím pádem ani ona nemohla přispět ke snaze obklíčit srbské jednotky u Kragujevace. Do 28.10. tedy srbské 1. a 3 armáda a armádní skupina Bělehrad obsadily linii u Kragujevace, a německá 11. a rakouská 3. armáda se nacházely prakticky v rovné linii několik kilometrů severně od nich. Na pravém křídle je jistily domobranecké jednotky rakouské 3. armády, které obsadily Valjevo (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet014.jpg|příloha 14]]), na levém křídle navázala německá 11. armáda kontakt s pravým křídlem bulharské 1. armády. Srbské velení bylo nuceno odeslat další jednotky na jižní frontu, kde jednoty bulharské 2. armády pronikaly už do Kosova Polje, tato však musela čím dál větší pozornost věnovat svému levému křídlu, proti kterému postupovaly anglo-francouzské jednotky ze Soluně, kde už bylo soustředěno na 50 000 dohodových vojáků. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet015.jpg|příloha 15]])
@@ Line 618: / Line 618: @@
 Plán protiútoku předpokládal, že hlavní síly (německá skupina Marwitz) útočící ze severu budou podpořeny útokem rakouské 1. armády z jihu; proto byla rakouská 1. armáda 15.6. podřízena armádní skupině Linsingen. Téhož dne ale ruský útok na její pozice na Plaszewce donutil jejího velitele stáhnout své pravé křídlo o dalších několik kilometrů a zaujmout pozice při předválečné rusko-rakouské hranici. Zároveň nutné přesuny záloh způsobily, že její levé křídlo, které mělo vyrazit do protiútoku (plánovaného na následující den) muselo být oslabeno a nedisponovalo silami vyžadovanými plánem protiútoku.
-=== Německo-rakouský protiútok u Lucku (16.-3.7.1916) ===
+=== Německo-rakouský protiútok u Lucku (16.6.-3.7.1916) ===
 Protiútok u Lucku byl zahájen 16.6. po celé délce oblouku fronty, který ruským postupem vznikl -- od severního křídla rakouské 1. armády, přes (zbytky) rakouské 4. armády po německou skupinu Marwitz (která měla být hlavní údernou silou), německou skupinu Bernhardi a německý sbor Fath (obsahující však i rakouské jednotky, např. 4 ITD). Početní převahu však německo-rakouské síly ani po posílení o několik divizí (z italské, makedonské a západní fronty) na tomto úseku nezískaly, ruské zálohy byly stále početnější. Rakouská 1. armáda byla navíc na jeho počátku pod ruským tlakem a zatímco její levé křídlo mělo útočit, její pravé křídlo naopak ustupovalo. Levé křídlo rakouské 1. armády ani jezdecké jednotky mezi ní a rakouskou 4. armádou nebyly první den ofenzivy schopny postoupit a nevelké území, které se jim povedlo získat, většinou ještě během dne ztratily. Jednotky rakouské 4. armády a skupiny Marwitz na hlavním směru útoku postoupily během dne o 7--10 km, nalevo od nich však skupina Bernhardi jen stěží udržela linii Stochodu, protože její plánovaný postup se střetl s postupem silných oddílů ruské 8. armády, které vyrazily na Kovel. Bylo zřejmé, že protiútok se nerozvíjí směrem k rozhodujícímu vítězství, ale spíše k úporným bojům.
@@ Line 818: / Line 818: @@
 .3.1918 dostaly tedy rakouské jednotky na Ukrajině za úkol zajistit železniční tratě vedoucí z Krymu do Charkova a k zajištění této operace okupovat celé území oblastí Cherson a Jekatěrinoslav. První rakouské jednotky vyrazily z Oděsy 19.3. a 21.3. dorazily k Chersonu, kde byly shromážděny jednotky Rudé armády, připravené k odporu. Rakousko-uherským silám se sice podařilo rychle zmocnit nádraží, ale následně v jejich týlu došlo ke vzpouře v Nikolajewu, která je odřízla od Oděsy. Ukázalo se, že je nutno nejdříve systematicky zajistit obsazené území, a na Ukrajinu byly vyslány další posily včetně těžkého dělostřelectva. Zároveň se německé a rakouské vedení konečně dohodlo na definitivním rozdělení sfér vlivu na Ukrajině -- Rakousku připadly oblasti Podolská, Chersonská a Jekatěrinoslavská, Německu zbytek země (včetně Krymu, jehož okupační německé jednotky byly ale podřízeny rakouskému vyššímu velení).
-Po osvobození posádky Nikolajewa mohl být tedy obnoven postup na východ a Cherson byl znovu dobyt 4.--5.4. Následovalo postupné obsazení celého území západně od Dněpru, které vyvrcholilo obsazením Nikopole 12.4., a ve druhé půli dubna postup do Doněcké oblasti až po Mariupol (zatímco německé jednotky na počátku května obsadily Krym včetně Sevastopolu). (OULK 7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet006.jpg|příloha 6]])
+Po osvobození posádky Nikolajewa mohl být tedy obnoven postup na východ a Cherson byl znovu dobyt 4.--5.4. Následovalo postupné obsazení celého území západně od Dněpru, které vyvrcholilo obsazením Nikopole 12.4., a ve druhé půli dubna postup do Doněcké oblasti až po Mariupol (zatímco německé jednotky na počátku května obsadily Krym včetně Sevastopolu). (OULK 7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet006.jpg|příloha 6]]) Rakouské velení v polovině května vytvořilo ze svých jednotek na východě "Východní armádu", která měla co nejtěsněji spolupracovat s místní politickou mocí; ta si ale nezískala mezi ukrajinskou populací žádnou velkou přízeň a hlavní účel okupace země -- organizace vývozu obilí a surovin do Rakouska-Uherska -- se tak dařilo plnit jen v omezené míře.
-Do konce května byla celá rakouská zájmová oblast vojensky zajištěna, nicméně situace se rozhodně nedala označit za stabilizovanou. Rakousko-uherské nejvyšší velení považovalo operaci za druhořadou a odmítalo na Ukrajinu poslat další větší síly, které by mohly chybět v plánované rozhodující ofenzivě proti Itálii; navíc se bálo vlivu prostředí nasáklého revolucí na morálku svých vojáků.
+Do konce května byla celá rakouská zájmová oblast vojensky zajištěna, nicméně situace se rozhodně nedala označit za stabilizovanou. Rakousko-uherské nejvyšší velení považovalo operaci za druhořadou a odmítalo na Ukrajinu poslat další větší síly, které by mohly chybět v plánované rozhodující ofenzivě proti Itálii; navíc se bálo vlivu prostředí nasáklého revolucí na morálku svých vojáků. Na konci června Rakousko-Uhersko stáhlo z Ukrajiny 34. pěší divizi, která dosud zajišťovala nejvýchodnější kus okupovaného území, a oblast okolo Bachmutu předalo pod německou správu.
+=== Okupace Ukrajiny ===
+Během léta pokračovaly střety s partyzánskými oddíly (z pohledu okupačních mocností byli všichni považováni za "povstalce", bez ohledu na to zda šlo o bojůvky bolševické, nebo jiného zaměření). Od 1. června bylo na území Chersonské a Jekatěrinoslavské gubernie, okupované rakousko-uherskými silami, vyhlášeno stanné právo (které už dříve platilo i v německé okupační zóně), od konce srpna pak i ve zbytku Rakouskem okupovaného území. Potíže typické pro partyzánskou válku se však množily - povstalecké síly zaútočily na odlehlou posádku nebo železniční transport, před příchodem větších okupačních sil vyslaných situaci uklidnit se rozplynuly a později se opět objevily jinde. 24. července vypuklo povstání v Mariupolu (rychle potlačeno), 30. července velitel německých okupačních sil GFM Eichhorn v Kyjevě podlehl atentátu. Ukrajinští železničáři v srpnu několik týdnů stávkovali, čímž ochromili schopnost okupačních sil přesouvat své jednotky i obilí, kvůli kterému Ukrajinu v první řadě okupovaly. Dne 31. srpna došlo k mohutné explozi původního ruského skladu munice v Oděse, pravděpodobně v důsledku sabotáže; rakousko-uherské síly při ní ztratily 200 mužů, což byly nejvyšší jednorázové ztráty za celou okupaci.
+=== Konec okupace ===
+V souvislosti s rozpadem balkánské fronty v říjnu 1918 dostala rakousko-uherská Východní armáda rozkaz odeslat část svých sil do zázemí a vyklidit nejvýchodnější okupované území Ukrajiny (Jekatěrinoslavskou gubernii). Ještě dříve než k tomu došlo, armáda se doslova rozplynula – jako první přišly s požadavkem na návrat do Uherska na konci října maďarské jednotky (podobně jako na italské frontě), brzy je však v touze vrátit se domů následovaly všechny ostatní národnosti.
+Vojáci odmítli poslušnost svým velitelům (některé internovali), vyrabovali skladiště, rozprodali zásoby a vybavení, opustili své posádky a vytvořili skupinky podle národností, které se vydali na vlastní pěst na dlouhou cestu ke svým domovům. Velitelství Východní armády se ještě pokoušelo aspoň organizačně podchytit železniční transporty odjíždějících vojáků, ale po rozpadu komunikační sítě ztratilo jakékoliv možnosti ho řídit. Nakonec 8. listopadu samo ukončilo svou činnost a odjelo také domů. Velitel rakouské posádky v Oděse se nervově zhroutil a spáchal sebevraždu.
-=== Okupace jižní Ukrajiny ===
-Situace v zemi byla i po okupaci německými a rakouskými jednotkami nadále chaotická. Rakouské velení v polovině května vytvořilo ze svých jednotek na východě "Východní armádu", která měla co nejtěsněji spolupracovat s místní politickou mocí; ta si ale nezískala mezi ukrajinskou populací žádnou velkou přízeň a hlavní účel okupace země -- organizace vývozu obilí a surovin do Rakouska-Uherska -- se tak dařilo plnit jen v omezené míře.
 ===== Italská/jihozápadní fronta (1915-1918) =====
 Po vypuknutí války byla ke střežení hranic s Itálií - považovanou za trochu nespolehlivého spojence - vytvořena armádní skupina GdK Rohr, která se skládala z domobrany a různých dalších, do velké míry improvizovaných jednotek. Do 20.9.1914 - kdy se očekával možný italský útok proti Rakousku-Uhersku - jí byly podřízeny také pochodové prapory tří přilehlých sborových oblastí, což její sílu poněkud zvýšilo; po tomto datu však byly odeslány na frontu ke svým mateřským jednotkám a síla skupiny Rohr až do konce roku setrvale klesala odesíláním nejbojeschopnějších jednotek (zpravidla domobraneckých) a dělostřeleckých baterií do Bosny (průnik Srbů v říjjnu 1914), resp. na ruskou frontu. Na počátku roku 1915 síla skupiny GdK Rohr dosáhla svého minima - poté začala v reakci na čím dál otevřenější příklon Itálie k Dohodě opět stoupat.